Zahraniční vztahy

Za mého dětství v padesátých a v šedesátých letech byly mnohé „provozní“ součásti běžného života pro mne a hlavně pro mé rodiče jednoduché. Nebylo třeba přemýšlet, který z mnoha jogurtů nebo druhů másla koupit. Jogurt byl k mání jen čistě bílý nebo později i s marmeládou. A dost. Ceny pro všechny obchody stejné a stálé. Nebylo proč přemýšlet o tom, co koupit. Těch dvacet a pár produktů v místním konzumu v šedých stejných obalech nedávaly k tomu moc prostoru. Máslo ukrajovala paní v mlékárně z obrovské hroudy a balila do papíru. Ostatně skoro vše se balilo do papíru. Obaly všeho se schovávaly, pytlíky od mouky i od jiných potravin se nechávaly pro další použití. Nebo se papírové zbytky spálily v kamnech. První „silonové“ sáčky byly pak opečovávanou kořistí. Skleněné láhve se vracely a často byly cenným zdrojem našich dětských příjmů. Stejně jako zbytky papíru nebo železa. Petláhve jsme neznali. A běžné produkty lidské činnosti se v přírodě rozpadly a rozkládaly. Popelnice stačila jedna, vždyť nebylo proč odpad třídit.

Od té doby se vše změnilo. Lidstvo v každé oblasti produkuje miliony tun odpadků, z nichž mnohé jsou tu na tisíce let bez šance na přirozený rozpad. Nejhorší, co můžeme v této situaci udělat, je hromadit ty zbytky naší poživačnosti bez ladu a skladu doprostřed přírody – jen aby nebyly na očích. Už máme ale zkušenosti s problémy, které ty obrovské skládky přinášejí. A kolik stojí náprava těch ekologických průšvihů. Na Vysočině nás léta strašil případ skládky v Pozďátkách. Její likvidace nakonec stála více než půl miliardy korun. Ale i ty menší nepořádky nám znepříjemňují život. Bohužel na nejrůznějších místech zpravidla také poblíž frekventovaných silnic vidíme pořád divoké skládky všeho možného. Přitom města i obce nabízejí dobře organizovaný sběr a svoz odpadů různého druhu. Ale zkrátka lidská lenost a ignorance někdy nezná mezí.

Dnes ale přece jen výchova ke vnímání ochrany životního prostředí pokročila a mnohá nebezpečí jeho ohrožení znají už malé děti. Umíme si s likvidací odpadů všeho druhu lépe poradit, tyto technologie se stále vylepšují. Podmínkou je ovšem spolupráce všech občanů při zodpovědném třídění všech druhů odpadů. Těší mě, že Vysočina patří tradičně k místům, kde se třídí odpad v největší míře. A kde se umíme postarat o to, aby okolí našich bydlišť bylo příjemné a nehyzdily ho poházené odpadky. 

Mohou tomu pomoci všichni. Mimo jiné právě proběhl čtvrtý ročník úklidu veřejných prostranství a okolí silnic v celém Kraji Vysočina. Do aktivity Čistá Vysočina se minulý týden zapojilo přes 17 tisíc lidí z několika stovek organizací. Svoz odpadků zajistila stejně jako v předešlých letech Krajská správa a údržba silnic Vysočiny. Už v roce 2011 se dobrovolníkům po celém regionu podařilo sesbírat 90 tun odpadu. Všichni registrovaní účastníci velkého úklidu obdrželi od organizátorů i letos zdarma ochranné pomůcky a pytle na odpadky a udělali kus užitečné práce.

Rádi se chlubíme kvalitním životním prostředím na naší Vysočině. Važme si ho. Svůj vztah k němu a svoji zodpovědnost k té jedinečné přírodě bychom měli projevit všichni. Právě tříděním odpadu i ve svém domácím prostředí a udržováním pěkného vzhledu našich měst a obcí.

Jiří Běhounek

hejtman Kraje Vysočina