Krajský akční plán rozvoje vzdělávání Kraje Vysočina

Kdysi na začátku našeho novodobého kapitalismu se jeho čelný představitel proslavil opakovanými tvrzeními, že trh vše vyřeší. Už tehdy mi tento výrok nepřipadal věrohodný. Jistěže v soutěži výrobních podniků je role trhu a volné soutěže podstatná. Ale existují oblasti nutné pro fungování společnosti, kde nemůžeme na ně spoléhat. A kde by měly fungovat veřejné služby bez závislosti na politicích nebo nutném zisku.

Mezi ně podle mne patří kromě nejrůznějších úřadů důležité sítě – plynovody, vodovody, elektrické sítě, televize, rozhlas. Ale také sociální služby, školství. Pokud se tyto služby stanou politickým nebo finančním kalkulem, hrozí nebezpečí jejich přinejmenším špatného fungování. A doplácejí pak na ně běžní občané, kteří se nemohou bránit, protože tyto služby nutně potřebují.

V některých případech zase dochází k posunu v obsahu a poslání i tradičních služeb. Negativním příkladem je vývoj stavu České pošty. Ta je stále státním podnikem, ale chová se jako komerční firma. Před časem se objevily v její činnosti prvky, které signalizovaly přípravu k její privatizaci tak, aby byla chutným ziskovým soustem. V mnohém to pokračuje. Směřování k výdělkům za každou cenu. Zbavování se nevýnosných částí jejich činnosti bez ohledu na to, koho to postihne.

Absolvoval jsem už mnoho jednání k zabránění rušení poboček pošt na venkově. To postihuje zase především bezbranné a pro tržní hospodářství bezcenné staré obyvatele. Jistěže ubývá rozsah tradičních poštovních služeb, ale pořád mají smysl a jsou potřebné. Nemyslím si, že by bylo nutné suplovat je prodejem všech možných tretek. A už vůbec ne vnucováním pojištění a jiných produktů, které nemají s úlohou pošty nic společného. Přitom jsou dnes k tomu zaměstnanci pošt nuceni pod konkrétní hrozbou finančních ztrát. S nechutí tedy opakovaně obtěžují své klienty s nabídkami, kvůli kterým oni na poštu nepřišli. Znám nemálo pracovnic pošt, které žijí v permanentním stresu z těchto „pseudopovinností“, k nimž jsou tlačeny. A kterým se tak vlastně zmenšuje už beztak nevelký příjem. Stupňuje se tak negativní vztah k jejich zaměstnavateli. Leč tomu to zřejmě vůbec nevadí. Vždyť trh nabízí dostatek lačných zájemců o jakoukoliv práci. Považuji to za neférové jednání, které je jen hodně krátkozraké. Opravdovým moderním firmám by mělo záležet na spokojenosti zaměstnanců. A u státního podniku zvláště. Dobré vztahy vyvolávající pozitivní pocity členů i velikého kolektivu jsou nakonec pro úspěšnost společnosti podstatné.

Prosazování zisku za každou cenu se obecně stává jakýmsi leitmotivem našich životů. Přitom přemýšlejícím lidem je jasné, že nejde jen o hmotné statky. Abych zakončil zase obligátním citátem – nemyslím si, že „o peníze jde až v první řadě“.

Jaké jsou ty opravdu nejdůležitější komponenty pro jednoduše řečeno dobrý život? Jsou to peníze a hromadění věcí? Nebo také něco jiného? Odpověď nechám na vás.

Jiří Běhounek

hejtman Kraje Vysočina