Krajský akční plán rozvoje vzdělávání Kraje Vysočina

Slovo krize se objevuje kolem nás stále častěji. Útočí na nás z televize, šklebí se na nás z novin, zní při debatách pracovních, rodinných i jiných. Někdo je toho názoru, že se to přehání, že se mnozí a mnohé za to slovo schovává. Už prý  toto samotné slovo je strašákem, který situaci zhoršuje i tam, kde se nic zlého neděje. Jiní se suverenitou znalce všeho pronášejí věštby, že to bude daleko horší, než si myslíme.

Ozývají se výkřiky: „Nepodceňovat! Nepřeceňovat!“ Někteří situace využívají k politizování problému: „Dělejte něco konečně!“

Co s tím? Na nás politicích je, abychom nevyslovovali laciné sliby, ale střízlivě situaci a její možné směry vývoje vyhodnotili. A v rámci svých možností a pravomocí byli připraveni na její pravděpodobné dopady.  Rada kraje Vysočina vydala prohlášení, v němž vyjádřila vůli přijmout a uskutečnit taková opatření, která mohou vhodně doplňovat opatření realizovaná vládou a ministerstvy a která mohou dílčím způsobem zmírnit dopady hospodářské krize v území kraje. Nemohu zde rozebírat celý rozsáhlý materiál, ale rád bych připomněl alespoň některé jeho aspekty.

Pochopitelně jsme si vědomi obtížnosti situace především pro občany v produktivním věku, kteří ztratili práci a nemohou nalézt novou. Jsme si rovněž vědomi možného vyššího postižení Vysočiny krizí oproti jiným krajům (zejména z důvodů citlivější struktury průmyslu). I když není v možnostech kraje významným způsobem zasáhnout do vývoje ekonomických parametrů a eliminovat nepříznivý hospodářský vývoj, musíme hledat oblasti, které ovlivnit můžeme.

Každý by měl začít u sebe. V ohrožených rodinách všichni hledají, jak lze žít šetrněji, jak omezit ne úplně nutné výdaje. Tak i my přemýšlíme, které investice opravdu něco přinesou – třeba právě pro zaměstnanost – a které naopak nejsou v dohledné době potřebné. Pochopitelně myslíme i na strukturu výdajů z prostředků kraje i námi řízených organizací, na úspory běžných provozních nákladů. Na druhé straně je nutné nenechávat finanční rezervy kraje bez využití, nebát se použít je právě v době krize účelným způsobem, protože jejich produktivní zapojení může dílčím způsobem dopady krize zmírnit.

Protože Česká strana sociálně demokratická klade vždy důraz na solidaritu silných se slabými, myslíme i v této situaci na možné problémy v sociální oblasti. I když to není přímo role krajů, chceme připravit  prostor pro „vyztužení“ sociální sítě v případě dalšího krizového vývoje, a to pro výjimečné případy, pro které není z nějakého specifického důvodu možné nebo dostatečné řešení v sociální záchranné síti státu.

V posledních týdnech jsme se setkávali s představiteli krajské hospodářské i agrární komory, úřadů práce a různých firem a probírali jsme možnosti, jak krizi společně čelit. Výsledkem těchto jednání je vytvoření „Pracovní skupiny pro Vysočinu“, která bude připravovat materiály možných opatření kraje v období hospodářské krize. Kromě politiků a úředníků kraje v ní budou představitelé hospodářské komory, agrární komory, úřadu práce. Účast v ní jsme nabídli i politickým klubům opozice a bude otevřená i dalším možným účastníkům. Rovněž jsme připravili semináře k této problematice, které proběhnou v pěti největších městech kraje.

Dnes už je jasné, že nikomu z nás se krize nevyhne, ale nebylo by dobré podléhat nějaké hysterii. Optimisté říkají, že krize přicházejí a pak zase odcházejí a vrací se prosperita. Teď jde o to, jaká bude ta perioda méně příznivých okolností pro náš život. A jak se k jiné situaci všichni postavíme. Neměli bychom naříkat nad tím, že naše symbolické spotřební košíky nebudou přeplněné. Můžeme si mnohé odpustit. A racionálně se dívat kupředu, především k tomu, co můžeme každý doma i ve své práci udělat pro tu snad budoucí prosperitu. Nebo prostě pro skromný dobrý život.

Jiří Běhounek,