Muzeum4U

Když jsme už v minulém zastupitelstvu podpořili usnesení, kterým náš kraj vyzýval k podpoře a rozvoji jaderné energetiky na Vysočině i v celé České republice, mnoha konkrétní odezvy nebo konkrétních opatření jsme se nedočkali. Zdá se, že pro vládu bylo pořád důležitější udržet se u moci, což bez ústupků zeleným spojencům nejde. A ti zase pyšně blokují hlavně prostřednictvím ministerstva životního prostředí řízení k přípravě staveb podmiňujících právě rozvoj pro nás nezbytné jaderné energetiky.

Přitom se tu hraje o čas a nemálo jsme už promeškali. Dnes je pořád jasnější, že energetická nezávislost je jedním ze zásadních témat blízké budoucnosti. A že pokud se chce Česká republika vyhnout energetické krizi, musí zvýšit podíl jádra na výrobě elektrické energie. Tedy vybudovat další bloky atomových elektráren. Ne náhodou se stalo toto téma energetické nezávislosti jedním ze základních bodů našeho předsednictví v Evropské unii. Jde o zájem celé sjednocené Evropy.

U nás konkrétně je potřeba co nejdříve vyřizovat územní a stavební řízení, aby mohlo být zahájeno rozšíření kapacity Dukovan a dostavba Temelína. Tady nejde o fabričku na salámy - nechť mi uzenáři prominou... Od onoho definitivního „Ano!“ do proudění energie z nových kapacit to trvá odhadem odborníků 11 – 13 let. Pokud nezačneme opravdu co nejdříve – máme v budoucnosti jen několik málo možností, jak pokrýt stále stoupající poptávku. Nakupovat ji draze v zahraničí - a modlit se, aby vůbec bylo kde.  Hledat v hlubinách země zbytky uhlí  - a modlit se, aby tam ještě něco zbylo. Vybudovat to, co jde rychle – tedy plynové elektrárny - a modlit se, aby nám někdo nepřiškrtil kohoutky.

Takže zase docházím k tomu, že pokud nechceme spoléhat na „nové zázračné zdroje“, věřit na účinnost svých modliteb nebo se vrátit do středověku, musíme spoléhat na atomové jádro. O čas jde i proto, že na světě jsou jen čtyři uskupení firem, které dokážou dodat kompletní technologii pro jadernou elektrárnu, tedy reaktor, jeho technické příslušenství a složitý řídící a bezpečnostní systém. Přitom poptávka na celém světě roste a může se stát, že až konečně dáme dohromady politickou vůli a všechna razítka, nebude nám mít kdo zařízení zařídit a dodat. Pochopitelně někdo namítne, že cestou může být i úspora. Já rovněž nesouhlasím s plýtváním energií. Ale myslet si, že jen šetření elektřinou je řešením, považuji za naivní. Nakonec na to ukazuje i zpráva tzv. Pačesovy komise a k ní zpracovaný odborný oponentní posudek.

Doufejme, že naše hlasy budou mít svou váhu i pro další politiku vlády. Ta by se měla místo hádek o posty a malicherných často osobních sporů soustředit na něco úplně jiného. Nejen potřeby naší budoucnosti před Evropou hlasitě deklarovat, ale opravdu pro tyto zásadní potřeby našeho života podnikat konkrétní kroky.

Jiří Běhounek,

hejtman kraje Vysočina