Zahraniční vztahy

Doba předvánoční je časem rozjímání a zamyšlení nad uplynulým rokem, očekávání příjemných setkání celých rodin. Na to se těším. Už adventní období by mělo být jakýmsi zklidněním, přípravou na duchovní svátky. To je v osobním životě každého z nás potřebné. Dokážeme to? Mám pocit, že moc často si to užívat neumíme.

Kdekdo si stěžuje na předvánoční shon, na nervozitu z blížících se Vánoc. Přitom je na nás, jaké si toto krásné a neopakovatelné období předvánoční a vánoční uděláme. Je nutné najednou ještě více surfovat s pojízdnými superkošíky po těch různých superobchodech? Promiňte hospodyňky, dovolím si tvrdit, že ani ten „velký“ úklid není tak nutný. Není lepší všímat si už v těchto dnech více svých blízkých? Vnímat, že víme o tom, jak jsou pro nás důležité vztahy přátelství a lásky a dávat to konečně více najevo? Advent má svůj rozměr a smysl nejen pro věřící. Nečekejme jen na těch pár dnů vlastních svátků.

Bohužel pro politika je každý čas dost hektický a nevyhnu se zamyšlení nad tím, je-li nutné to stálé hledání chyb skutečných či domnělých u politických protivníků. Zklidnění a smíření příliš v politice není cítit ani teď. Osobně nemohu v posledních týdnech nevnímat, že jsme svědky cílené kampaně proti všem hejtmanům. Opakuje se například, jak všichni zadlužujeme kraje, jak sabotujeme lepší dopravní obslužnost. A podobné demagogické výpady slyšíme dnes a denně. Kdyby šlo o zasvěcené komentáře a návrhy lepších řešení, bral bych to. Ale většině útočných osočení stačí bez skutečné znalosti věci vykřikovat hesla. Kritici obecně nepopírají, protože ani popřít nemohou, že krize je celosvětová, ale její konkrétní dopady na nás neuznávají a přihřívají si svoji politickou a propagační polívčičku. Ale opustím raději prvoplánovou politiku a obrátím se k tomu, co mi dělá radost.

Už rok objíždím kraj a poznávám podniky, instituce, nejrůznější kulturní či společenské akce a hlavně konkrétní lidi.  Opakovaně si uvědomuji, jak mne to posiluje. Mám radost z toho, jaké činorodé a šikovné lidi na Vysočině máme. Přestože mnohým dává ta krize zabrat a často ne svou vlastní vinou se ocitají v těžkých situacích, většina nefňuká, maká a hledá východiska a řešení pro sebe i své okolí.

Tento článek je můj poslední před Vánocemi, a tak bych rád poděkoval všem, kteří měli po celý rok trpělivost číst má zamyšlení. Přeji vám všem, abyste si tu sváteční pohodu s rodinami a přáteli moc pěkně užili. A do nového roku 2010 přeji

všem občanům Vysočiny hodně zdraví a úspěchů v práci i v soukromém životě.

Jiří Běhounek,

hejtman Vysočiny