Zahraniční vztahy

Životní prostředí. Termín zvláště v posledních letech diskutovaný na celém světě v mnoha nejrůznějších souvislostech. Alarmující znečišťování světových moří, zvětšující se ozónová díra, drancované plíce Země - deštné pralesy, smogová temna nad průmyslovými centry, kyselé deště. To vše je žhavým tématem pro vědce, média odborná i bulvární, v neposlední řadě se tato problematika stává i látkou pro politické půtky. A to raději vynechávám problematiku globálního oteplování se zvlášť vyhraněnými postoji.

Nechci se stavět do role odborníka na životní prostředí, natož arbitra se svou jedině možnou pravdou. A není mou potřebou ani rolí zabývat se celosvětovými problémy. I na Vysočině máme své starosti, přestože se právem chlubíme zachovalou přírodou jednou z nejčistších v rámci České republiky. I my se potýkáme se souboji rozdílných pohledů na konkrétní situace ohrožení přírody působením člověka. A spektrum oněch situací je také široké – od řešení znečištění ovzduší velkými průmyslovými giganty přes debaty o větrných elektrárnách až po problémy s kácením stromů podél cest nebo kdekoliv ve městě či vesnici.

Myslím, že rozhodující většina aktérů diskusí kolem životního prostředí je vedena upřímnou snahou o jeho udržení nebo zlepšení. Nebo naopak z druhé strany přesvědčením, že přehnané požadavky ochránců omezují to, co lidem jejich život ulehčuje. Přiznejme si, že někdy jde i o prospěch skupin, třeba o protichůdné zájmy zahalené do vznosných slov nebo taky o osobní ambice zviditelňujících se lidí.

Jako občan i lékař vím, jak je čisté životní prostředí  pro nás velmi důležité. Ale při konkrétních situacích je dobré používat normální selský rozum. I ten sedlák věděl, že někdy je lepší nemocný nebo příliš překážející strom porazit. A jindy zase stojí za to nechat strom žít, přestože nám komplikuje naše záměry. Nemůžeme se taky bránit všemu, co přináší jiné zlepšení života. Všichni uznáváme, že nemůžeme existovat bez elektřiny, ale někteří jsou téměř proti všem způsobům její výroby. A je hodně naivní myslet si, že nás zachrání drahé dotované a krajinu hyzdící větrné elektrárny.

Ale chci zůraznit, že si vážím všech, kteří svým dílem často ze své vlastní iniciativy přispívají k šetrnosti k přírodě. A snažíme se pomáhat i každému upřímnému přístupu k ochraně životního prostředí. Čistá Vysočina není jen názvem jednoho z projektů, ale i naším cílem. Do projektu našeho úřadu s názvem Vysočina 21 – tedy letošního jarního úklidu Vysočiny - se dobrovolně zapojilo přes šest tisíc lidí.

V únoru jsme pořádali seminář pod názvem „Zlepšování vodohospodářské infrastruktury a snižování rizika povodní“, v dubnu zase seminář, který byl specificky zaměřen na proces projektové přípravy, realizace výstavby a provozu zařízení k využívání biologicky rozložitelných odpadů včetně povolovacího procesu a možností získání finančních prostředků na realizaci . Podporujeme tak využívání operačního programu Životní prostředí. Výrazně se angažujeme v projektu Čistá Želivka, jenž ovlivní kvalitu pitné vody i pro naše hlavní město.

Přes všechny problémy s jeho využitím má velký význam (i výchovný) třídění odpadů. Před necelými dvěma týdny jsme v Havlíčkově Brodě zahájili další kampaň k tomuto tématu. Pestré soutěže, fotogalerie a hry nejen pro děti upevňují povědomí široké veřejnosti o nutnosti, správnosti, užitečnosti a smyslu třídění všech využitelných složek komunálního odpadu, o rovnocennosti materiálového i energetického využití odpadů a posilují pocit odpovědnosti za životní prostředí u všech účastníků. Ve stejném duchu proběhl i letošní Den otevřených dveří v sídle kraje Vysočina, jenž byl celý ve znamení třídění všeho, co třídit lze. Máme u nás v tomto směru už znatelné výsledky. Kraj Vysočina patří s 36,4 kg na obyvatele vytříděného odpadu bez kovů k nadprůměru ČR. Odpady třídí v současné době 89% obyvatel a v roce 2008 měli obyvatelé kraje k dispozici o 58% kontejnerů na tříděný odpad více než v roce 2004.

Musíme si ovšem taky přiznat, že pořád jsou vidět v příkopech našich silnic pytle s odpadem, že černé skládky u lesů nejsou jen černou minulostí. Taky se částečně všichni podílíme někdy zbytečnou spotřebou na plýtvání zdroji, což je možná největší problém životního prostředí do budoucna. Trochu více skromnosti a pokory by nám v tomto směru neuškodilo.

Čistá a přitom barevná s mnoha pestrými odstíny je ta naše krásná Vysočina. Při jejím zachování musíme používat  moderní technologie, nemůžeme blokovat vše nové, je nutné myslet i na živobytí pro naše občany. Přitom zároveň bránit zbytečné devastaci krajiny a životního prostředí, posuzovat poctivě každou konkrétní situaci. Zkrátka používat i ten klasický selský rozum. A zdaleka přitom nejsou nejdůležitější občasná rozhodnutí nějakých úředníků. Každý můžeme k tomu přispět svým dílem v běžném životě.

Jiří Běhounek,

hejtman Vysočiny