Muzeum4U

Minulé pondělí jsme v Telči přivítali jubilejního návštěvníka Dolnorakouské zemské výstavy. Za pět měsíců od otevření výstavy navštívilo tento mimořádný projekt ve třech městech už celkem 300 tisíc návštěvníků na obou stranách hranice. Připomenu, že expozice v Hornu zachycuje posledních sto let českých a rakouských dějin, výstava v Raabsu pojednává o vývoji hranic v historii lidstva, formování národnostních států, symbolech i nacionalismu. V Telči se můžeme seznámit s exponáty, které dokumentují  mnohasetleté společné vztahy v oblasti umění, kultury i vědy. Jsem velmi potěšen, že se výstava setkala s takovým ohlasem a s až nečekanou návštěvností. V poslední době narůstá počet zájemců i z české strany a doufám, že mnozí naši občané ještě využijí do konce října možnost zajímavých zážitků i poznání, jež výstava nabízí.

Společně s dolnorakouským zemským hejtmanem Erwinem Pröllem jsme jako jubilejní návštěvníci výstavy mohli pogratulovat osmnáctileté studentce chotěbořského gymnázia Kateřině Jandové. Vidím v tom určitou symboliku. Právě v mladých, v jejich zájmu o minulost a současně v nezatíženosti temnými úseky dějin s dominující záští vidím šanci světa na jeho budoucnost bez zbytečných tragických konfliktů.

Nemohl jsem si v této souvislosti nevybavit čerstvý zážitek z brněnského setkání s hlavou katolické církve. Přestože se tu sešel více než stotisícový dav, shromáždění si uchovalo hlavně díky jemu výrazný duchovní ráz. Papež Benedikt XVI. mě oslovil především svými slovy o tom, že bez spolupráce a dohody lidí různých národů, názorů a filosofií nemůže být prognóza světového vývoje příznivá. Papež nemoralizoval, mluvil o naději. O tom, že není snadné vytvořit společnost založenou na dobru, spravedlnosti a bratrství, protože lidská bytost je svobodným tvorem a jeho svoboda zůstává křehkou. O tom, že musíme svou svobodu stále znovu a znovu zaměřovat k dobru.

Možná se někomu může zdát, že to jsou jen stále opakující se slova. Jsem ale přesvědčen, že je potřebné často připomínat, že naděje tohoto světa jsou jen v poznávání se a toleranci  různých vidění naší reality. Bez rozdílů způsobu vyznání, historicky a etnicky rozdílných zkušeností. Ne hledání a zdůrazňování rozdílů, vyvyšování se nad jiné, deklarování svých jediných pravd. To vše vede jen k nenávisti, válkám slov a posléze i zbraní. Mezi jednotlivci i mezi národy.

K tomu pozitivnímu v myšlení lidí jistě přispěla návštěva papeže i naše přeshraniční výstava. Naděje, o níž mluvil Svatý otec, se mi v tom slunečném pondělním setkání v Telči zhmotnila i v osobě sympatické studentky Kateřiny Jandové. Mluví anglicky a německy, zajímá se o soudobé dějiny a chce být lékařkou. Dnešní mladí lidé mají svět otevřený. Domluví se, mají možnost poznávat ten svět na vlastní kůži a vlastníma očima.  Přes všechno lamentování nad současnou mladou generací věřím, že přinejmenším ti nejlepší z nich chtějí a mohou udělat ten svět lepším. Nenechávejme to ale jen na nich a na budoucnosti. Pomáhat naplňovat onu naději může každý z nás. Konání národů, států a jejich vlád nakonec jen svým způsobem odráží konání jednotlivců. Takže všichni můžeme přispět - prostě svým slušným a přátelským chováním a jednáním v každodenních vztazích.

Jiří Běhounek,

hejtman Vysočiny