Životní prostředí Kraje Vysočina

V sobotu jsem měl tu čest házet slavnostní buly na Horáckém zimním stadionu v Jihlavě u příležitosti „Dne mistrů 1985“. Bylo to dojemné připomenutí pěkného výročí – před dvacet pěti lety vyhrálo Československo jedno z nejtěžších mistrovství světa v ledním hokeji – navíc se to událo v Praze. Ve stejném roce vrcholila i slavná éra Dukly Jihlava jedenáctým titulem mistrů republiky.

Hokej na Vysočině má dlouhou a pevně zakotvenou tradici. Někdo namítne, že největší úspěchy jihlavského hokeje byly spojeny s existencí vojenského týmu. Je to pravda, mnozí špičkoví hokejisté sem narukovali a jihlavskému mužstvu pomohli. Ale současně tu četní talentovaní vyrůstali a zráli. A nejslavnější z nich jako bratři Holíkové nebo Jan Suchý byli typickými odchovanci Vysočiny. I dnes, kdy nám chybí potřebné i hmotné zázemí pro extraligové výšiny, je hokej zvláště v Jihlavě, v Třebíči nebo v Havlíčkově Brodě na solidní úrovni a těší se zájmu širokého okruhu příznivců. V menších městech se mimo nižší soutěže hrají různorodé místní nebo firemní „ligy“ - turnaje amatérů nejrůznějšího věku a jsou to mače plné urputné bojovnosti a zápalu pro hru.

Někdy se říká, že krajina ovlivňuje i charaktery lidí. Náš kraj je poněkud drsnější než jiné končiny ve vlídných nížinách. Na druhé straně to přináší větší odolnost a houževnatost. A myslím, že naši sportovci jsou toho důkazem. Skoro celý svět v minulých týdnech obdivoval křehkou, ale paličatou a neuvěřitelně bojovnou dívenku z Vysočiny vedenou cílevědomě ještě tvrdohlavějším Petrem Novákem. Jak jsem měl možnost Martinu Sáblíkovou poznat, je hlavně skromnou usměvavou mladou ženou. Však i díky tomu si získala sympatie nejen teď na olympiádě, své fan kluby má už nějakou dobu i v Německu nebo v Holandsku.

Při vzpomínce na olympiádu nemohu zapomenout na Martina Koukala, dalšího dříče z Vysočiny. Léta na tu medaili čekal, mnohokrát měl smůlu, jež by jiného odradila. Martin Koukal vydržel a dočkal se. Příkladem doslova vrcholového sportovce je i jeho dobrý kamarád Radek Jaroš, vynikající horolezec. Ve Vancouveru mu velehory nepostavili, nedočká se medaile ani v Soči. Loni dostal společně s Martinou Sáblíkovou alespoň tu naši krajskou skleněnou. Prokázal víckrát své sportovní i lidské kvality – mezi jiným riskantní záchranou životů horolezců v nouzi – i proto obdrží mimo jiná uznání už tento pátek diplom Evropského hnutí fair play.

Méně nápadného, ale pro mne rovněž radostného úspěchu dosáhli naši mladí sportovci. Klání letošních „Her IV. zimní olympiády pro děti a mládež ČR“ skončilo pro kraj Vysočina nad očekávání skvěle. Po loňském 10. místě ze 14 krajů letos naši zabojovali a skončili celkově třetí – tedy dosáhli na bronz! To je pro náš přece jen počtem obyvatel malý kraj opravdu senzační výsledek.

Houževnatí, bojující a féroví – takoví jsou sportovci z Vysočiny. Můžeme být na ně právem hrdí.

Jiří Běhounek,