Krajský akční plán rozvoje vzdělávání Kraje Vysočina

Vítězslav Nezval (1900 Biskoupky u Třebíče – 1958 Praha) – básník

Narodil se jako syn venkovského řídícího učitele v Biskoupkách u Třebíče. Dětství prožil v nedalekých Šemíkovicích a vzpomínky na šťastné dětství a rodný kraj mu byly inspirací, která se vracela po celý život.

Po studiích na gymnáziu v Třebíči odešel studoval na filozofickou fakultu pražské univerzity. Zde se setkal s kolegy, kteří představují vrchol meziválečné umělecké avantgardy, jako byl Wolker, Teige, Biebel, Štýrský a J. Čapek. Senámil se i s francouzskou poezií a brzy se vypracoval na vynikajícího překladatele. Nezvalovu tvorbu nejvíce ovlivnili K. Hlaváček, O. Březina, J. Deml, J. A. Rimbaud, G. Apollinaire a překlady francouzských básníků od Karla Čapka. Hned po svém debutu sbírkou Most  z roku 1922 upozornil na svoji osobnost a stal se asi nejvýraznějším členem Devětsilu.

Přestože měl již hotovou disertační práci o Ch. L. Philippovi, studia nedokončil a věnoval se profesionálně literatuře. V r. 1924 - 25 byl tajemníkem redakce Masarykova naučného slovníku a v sezoně 1928 - 29 působil jako dramaturg Osvobozeného divadla.

Nezval často cestoval (Francie, Monako, Itálie, Sovětský svaz). To se odráželo i v jeho díle (sbírka Sbohem a šáteček, román Monako, próza Neviditelná Moskva, sbírky Veliký Orloj a Nedokončená).

Významná byla jeho první cesta do Francie (1933). Zde se seznámil s A. Bretonem a ostatními surrealisty. To jej podnítilo k založení obdobné skupiny v Čechách (1934). Ve 30. letech se Nezval podílel na protifašistickém hnutí a za války (1944) byl krátce vězněn.

Nezvalovy verše byly poprvé otištěny v třebíčském studentském časopise Svítání. Ve 20. letech publikoval v periodikách Host, Disk, Pásmo, Nová scéna, Kmen, Rozpravy Aventina, ReD, Odeon, Sršatec, Trn, Proletkult, Tvorba, Národní osvobození, Rudé právo, Československé noviny. Ve 30. letech přispíval do časopisů a novin Panoráma, Volné směry, Doba, Život, Lidové noviny, Haló noviny, Levá fronta. Po roce 1945 se soustředil na Literární noviny, Nový život, Kulturu, Výtvarnou práci.

Roku 1953 obdržel titul národní umělec a byl vyznamenán zlatou medailí Světové rady míru.