Krajský akční plán rozvoje vzdělávání Kraje Vysočina

V úvodu kulatého stolu představil myšlenku transformace radní Kraje Vysočina pro sociální oblast Petr Krčál: „Transformací ústavů sociální péče měníme kvalitu života lidí s postižením, kteří byli v minulosti umisťováni do ústavních služeb. Ocitali se zavření v zámcích, někde na okraji regionu, a žili v životních podmínkách, které nemají nic společného s tím, jak bychom si přáli prožít běžný život. Celodenní zajištění péče nabízí jen zdánlivý komfort. Naopak omezuje člověka v jeho základních potřebách, např. rozhodovat se sám o sobě, o tom, co chci jíst, kde a s kým chci bydlet, mít pocit sebeuplatnění, nebo sebevědomí. To se nám daří díky změnám služeb lidem vracet třeba tím, že se naučí sami si nakoupit a uvařit.“

            Vedoucí oddělení sociálních služeb Krajského úřadu Kraje Vysočina Jiří Bína doplnil informace o představu konkrétních záměrů transformace v kraji: „Původní nevyhovující objekty opustí díky investicím z Integrovaného operačního programu dvě zařízení, další dvě zařízení budou změnami procházet zatím částečně a postupně. Dojde tak k vytvoření dostupného bydlení a zázemí pro denní aktivity na Třebíčsku, Pelhřimovsku a částečně i na Žďársku. Tímto způsobem vytváří Kraj Vysočina síť služeb, které umožní řešit složitou situaci při péči o lidi s postižením. V současné době nemáme pro rodiny, které se celý život věnovaly tomu, aby jejich děti nemusely prožít svůj život v ústavu jinou nabídku než právě ústavní péči. To chce Kraj Vysočina změnit.“

            Ředitelka Domova bez zámku Alena Brožková se s hosty kulatého stolu podělila o zkušenosti s odchodem ze zámku v Jinošově a s poskytováním služby v pronajatých domcích a bytech v Náměšti nad Oslavou a v okolí. Na otázku, jak by hodnotila změny v životě lidí s postižením poté, co začali žít v Náměšti a okolí, paní ředitelka odpověděla: „Naši pánové a dámy, které u nás také bydlí, se velmi rychle naučili žít mezi námi a začali také řešit běžné každodenní starosti. Kdybych měla zhodnotit, co se nám všemi těmi změnami vlastně podařilo, řeknu jediné: vrátili jsme těm lidem jejich ztracenou lidskou důstojnost.“

            Velkou pozornost a zájem diskutujících mělo i druhé stěžejní téma zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. Jana Březinová z občanského sdružení Rytmus nabídla řadu zkušeností a dobré praxe s podporovaným zaměstnáváním. Alena Hostašová z Denního centra Barevný svět v Třebíči zhodnotila přínos, který má nalezení pracovního uplatnění pro lidi s postižením a klienty bývalých ústavních služeb: „Zaměstnáním si tito lidé dokázali, že mají své místo ve společnosti a uvědomují si svůj přínos.“

            Z celé diskuze bylo zřejmé, že soužití s lidmi s postižením nepředstavuje pro sousedy žádné nebezpečí, že jsou to lidé, kteří mají stejné potřeby a chtějí řešit podobná témata jako kdokoliv z nás. To je mít přiměřené soukromí, blízké vztahy, přátele nebo zaměstnání. To znamená mít šanci prožít běžný život.

• Více informací:
  Simona Mertlová
  Regionální pracovnice v Kraji Vysočina
  Národní cetrum podpory transformace sociálních služeb
  tel.: 739 548 466
  mail: simona.mertlova@trass.cz
  
  
  
• tisk@kr-vysocina.cz