Kancelář Kraje Vysočina v Bruselu

Ani jsem se nenadál a je za mnou polovina volebního období ve funkci hejtmana kraje Vysočina. Po dvou letech v mých pocitech převažuje spokojenost s výsledky mnohdy hektického úsilí krajské samosprávy i samotného krajského úřadu a v návaznosti na ně i se spoluprací s městy a obcemi na celé Vysočině. To v žádném případě neznamená uspokojení. Myslím, že jsem už znám svými kritickými postoji ke každému šlendriánu nebo jen nedůslednosti v práci svých podřízených i partnerů. Ale drtivá většina mých spolupracovníků i lidí na jiných úřadech či ve firmách odvádí solidní práci, takže i v době obecné hospodářské krize a vnitropolitických šarvátek jsme na Vysočině nezaznamenali podstatné problémy, jež by narušovaly běžný život občanů. Doufám, že tato spolupráce bude i po proběhlých volbách stejně oboustranně vstřícná a užitečná se znovuzvolenými nebo i s novými představiteli měst a obcí.

Těch starostí nás čeká nemálo, ale jako zásadní výzvu v dlouhodobém horizontu vidím nutnost reagovat na skutečnost, která není stále dostatečně vnímána. Demografický vývoj naší společnosti signalizuje dvě základní změny. Tou první je současný úbytek středoškolských studentů, na což musíme reagovat i restrukturalizací středních škol. Druhá probíhající změna je dlouhodobá a její řešení bude náročnější. Procentuálně prudce ubývá ekonomicky činného obyvatelstva a výhledy jsou ještě dramatičtější. Zmenšující se část těch pracujících musí uživit zvětšující se podíl těch v důchodovém věku.

Přes všechny problémy a výtky je to i tím, že naše přes hrozby současných neřešených problémů stále ještě vyspělé zdravotnictví umožňuje seniorům dožít se vyššího věku. Je zřejmé, že stárnutí populace bude přinášet nové požadavky – nejen ekonomické. Před měsícem jsem psal v této souvislosti o nutnosti rozšiřování sociální péče pro starší spoluobčany. Protože toto téma považuji za důležité, dnes se k němu vracím. Solidarita se seniory je výrazem vyspělosti společnosti.  Žádná vláda, kraj ani žádné jiné instituce však samy tyto úkoly nevyřeší. Bude záležet na přístupu všech – těch v produktivním věku i samotných seniorů. A nejde jen o péči o pouhé zajištění důstojného fyzického bytí seniorů. Stále důležitější bude i vlastní seberealizace starších spoluobčanů tak, aby jejich život po skončení pracovního zapojení nebyl jen dožíváním. Společnost by měla vytvářet prostor pro využití jejich životních zkušeností i naplňování jejich času. Jednou z možností tvořivého přístupu k aktivnímu prožívání tohoto volného času je například univerzita třetího věku, jež je pokračováním celoživotního vzdělávání. Situace seniorů se odvíjí od jejich vlastního aktivního přístupu i od postojů mladších generací k těm, kteří jim svou dlouholetou prací připravili podmínky pro jejich existenci. V mezigeneračních vztazích ještě více než jinde záleží na schopnostech vzájemně si naslouchat, umět se vžít do situace těch druhých. Vnímání seniorů jako rovnocenné součásti společnosti se každému dalšímu pokolení vrátí. A naopak. I malé dítě chápe někdy ty souvislosti – jako ve známé Nerudově básni – kdo jen vydlabe dědovi dřevěnou mísu, aby nerozbíjel talíře, ten se sám posléze dočká stejného. Stejně jako ti, kdo si na „bábu“ vzpomenou jen při předvolebním strašení.

      Nadcházející adventní období by mělo být zklidněním, přípravou na duchovní svátky. Samotná doba vánoční je pak časem rozjímání a zamyšlení nad uplynulým rokem, příjemných setkání celých rodin. Přeji vám krásné prožití nejhezčích svátků v roce, vychutnejte si přátelskou pohodu se všemi svými blízkými.

Jiří Běhounek,

hejtman Vysočiny