Kancelář Kraje Vysočina v Bruselu

Bohuslav Reynek (1892 Petrkov – 1971 Petrkov) - český básník, překladatel a grafik

Narodil se v Petrkově u Havlíčkova Brodu jako jediný syn statkáře Bedřicha Reynka. Po základní škole ve Svatém Kříži navštěvoval reálku v Jihlavě, kde se začal ovlivněn svým profesorem Maxem Eislerem zajímat o literaturu a výtvarné umění.

V roce 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše, s nímž spolupracoval až do konce jeho života. Svými překlady poezie i prózy, vlastními básněmi a grafikami ovlivnil řadu staroříšských edic, zejména edici Dobré dílo.

Roku 1923 odjel do Grenoblu, kde se seznámil s básnířkou Suzanne Renaudovou, kterou si poté roku 1926 vzal za manželku. Následujících deset let (1926 - 1936) žil s manželkou a později také se dvěma syny, narozenými v letech 1928 a 1929, střídavě ve Francii a v Petrkově, kam se nastálo vrátil až po otcově smrti, aby se ujal správy statku.

Roku 1944 byli Reynkovi donuceni se vystěhovat ze statku. Po několika měsících hledání nového bydliště se celá rodina nastěhovala do Staré Říše k dětem J. Floriana. Roku 1945 se na statek vrátili a po zestátnění na něm Reynek pracoval jako zemědělský dělník až do roku 1957. V této době vzniká většina Reynkova grafického díla a dozrává také jeho osobitý básnický projev.

V průběhu šedesátých let se k Reynkovi znovu začíná obracet pozornost některých mladých umělců (např. Jiří Kolář nebo Ivan Diviš).

Reynkova poezie vycházela dlouho pouze v bibliofilských vydáních nebo časopisecky a prvního souborného vydání se dočkala až v roce 1969.

První sbírky, psané ve dvacátých letech minulého století, byly ovlivněny expresionismem. Jedním z nejvýznamnějších motivů byl Reynkovi jeho rodný kraj, Vysočina, a její přírody. Z jeho básní je stále patrnější křesťanská spiritualita a láska k Bohu a ke všemu stvoření po vzoru sv. Františka z Assisi.

Významná byla i jeho překladatelská činnost z francouzštiny a němčiny. Význam jeho překladatelského úsilí spočívá zejména v tom, že jako výborný znalec francouzské a německé literatury přeložil do češtiny díla do té doby českému čtenáři neznámých autorů. Za jeho nejvýznamnější překladatelský čin je považováno přeložení veršů G. Trakla, jež významně ovlivnily soudobou českou poezii (F. Halas, V. Závada, J. Zahradníček).

Během studia na jihlavském gymnáziu se začal věnovat i kresbě a malbě. Navázal kontakty se členy skupiny Osma a Skupiny výtvarných umělců, později rovněž se skupinou Tvrdošíjní.

Ve dvacátých letech vytvořil v souvislosti s nakladatelstvím ve Staré Říši expresionistické linoryty. Při vydávání své vlastní edice Sešitů poezie spolupracoval s J. Čapkem a V. Hofmanem. Po roce 1933, kdy se Reynkova rodina natrvalo usadila v Petrkově, objevil Reynek techniku suché jehly. Tyto grafiky začaly od té doby nad kresbami uhlem a pastelem převažovat.