Muzeum4U

 František Jaromír Rubeš (1814 Čížkov - 1853 Skuteč), spisovatel

František Jaromír Rubeš se narodil 16. ledna 1814 v Čížkově u Pelhřimova (rodný dům je zapsaný jako kulturní památka pod rej. číslem 28413 / 3-2990), ale vyrůstal v Cerhenicích u Kolína, kde měl jeho otec pronajatý pivovar. Studia započal v Kolíně odkud v roce 1826 přešel na německobrodské gymnázium.

Poté studoval v Praze filozofii a dva roky pobyl v bohosloveckém semináři, studium však nedokončil. Po prázdninách přijal místo vychovatele v rodině poštmistra Václava Köhlera v Bystřici u Benešova. Ten Rubeše seznámil s místní vlasteneckou společností. Na plese v Benešově poprvé přednášel své deklamovánky. V Bystřici Rubeš pobyl 14 měsíců a poté se vrací zpět do Prahy. Vedle studia práv si přivydělává jako vychovatel v rodině malostranského sládka. Po ukončení studií až do roku 1847 zastával právní službu v Praze. Na podzim roku 1847 se přestěhoval se svojí matkou do Načeradce a pracoval zde jako městský syndik, později jako aktuár. Bydlel v prvním patře radnice. V revolučním roce 1848 zde poskytl útulek svému příteli J.V. Fričovi, který byl vůdcem pražského povstání a musel se skrýval před policií. Občané bystřického děkanátu si zvolili Rubeše v tomto roce zemským poslancem, ale ke svolání sněmu nakonec nedošlo. Již v Načeradci se u Rubeše začala projevovat plicní choroba. V květnu 1850 odchází do Kutné Hory a o rok později do Skutče, kde 10. srpna 1853 umírá.

F. J. Rubeš si získal popularitu hlavně deklamovánkami, z nichž promlouvala vlastenecká agitace, chvála radostí života, vtipná kritika lidských a společenských nedostatků. Věrně vykreslil soudobé prostředí i typické figurky (úředníčky, studenty, panské byrokraty i povrchní paničky). Jednou z nejpopulárnějších byla jeho deklamovánka Pivo a Dýmka, jejichž ctitelem ve skutečnosti i v literatuře Rubeš byl. Přispíval do řady časopisů a do humoristického sborníčku „Paleček, milovník žertu a pravdy“, který také v letech 1841-45 redigoval. Romantické strašidelné rytířské historky, které Rubeš rád vypravoval reprezentuje v jeho tvorbě dílo Mstitel nebo Cerhenický vaz. Zajímavá je i jeho sentimentální, i když značně obšírná novela Harfenice.