Krajský akční plán rozvoje vzdělávání Kraje Vysočina

Podle prosincového průzkumu podmínek života pod názvem „Místo pro život“ je Kraj Vysočina šestým nejlepším místem pro život ze všech krajů v České republice. Statistici porovnali 54 kritérií, které údajně obsáhly vše, co člověk potřebuje. Za zmínku stojí, že mezi čtrnácti „porotci“ byly známé osobnosti, jako třeba kardiochirurg Jan Pirk, zakladatelka sítě mateřských center Rut Kolínská, desetibojař Tomáš Dvořák či duchovní Zbigniew Czendlik.

Lichotivý vysočinský úspěch mě pochopitelně potěšil, i když jsem si vědom ošidnosti obdobných průzkumů a nepřeceňuji ho. Ale přece jen výsledky o něčem vypovídají. Pozitivní je, že jsme se dobře umístili v oblastech, kde rozhoduje aktivita lidí a jejich vztah ke svým městům, obcím, ke svým spoluobčanům. Spolupráce s dobrovolnými organizacemi jako jsou hasiči, podprůměrná kriminalita, vzájemná tolerance občanů, ochota zaměstnávat zdravotně postižené, ale také množství dětských hřišť nebo bezbariérových spojů městské hromadné dopravy.

Bohužel mne nepřekvapuje, že pokulháváme ve vzdělanosti, na Vysočině je méně vysokých škol, to je dáno už tím, že máme obyvatelstvo roztroušené v mnoha menších sídlech a mladí logicky odcházejí za vzděláním do velkých měst.  Těm nemůžeme kvůli menší koncentraci populace konkurovat ani podmínkami ke kulturnímu vyžití. Statistici Vysočinu chválí také za čisté ovzduší, ale kupodivu hůře jsme dopadli v pohledu na ekologii a životní prostředí, což podle mne spíše ukazuje na sporný výběr některých ukazatelů.

Je jasné, že nejsme v centru dění jako mnohé metropole. Přesto jsem přesvědčen o tom, že se lidé na Vysočině cítí jako ve své příjemné domovině. I proto mě těší především výborný výsledek v hodnocení občanské společnosti, neboť tady žijí lidé, kteří tu žít chtějí a mají přátelské vztahy mezi sebou i ke svému kraji.

Jiří Běhounek

hejtman Kraje Vysočina