Životní prostředí Kraje Vysočina

Ačkoliv to na první pohled tak nevypadá, historie se opakuje i ve věcech zdánlivě nepravděpodobných. Ve druhé polovině 19. století, kdy docházelo k bouřlivému rozvoji železniční dopravy, se české země staly pod taktovkou rakousko-uherské vlády územím s jednou z nejhustších sítí kolejí v Evropě. Už tehdy se ovšem ozývaly hlasy bojovných občanů i některých radnic: Nechceme v naší krajině ohavného železného oře soptícího oheň! Tam, kde se ubránili, později litovali, protože se jejich města a obce ocitly mimo rozvoj moderního světa.

Ve druhé polovině minulého století zase rozhodoval o všem stát a téměř nikoho se neptal. A nikdo si nedovolil protestovat proti tomu, co a jak se buduje. Od začátku devadesátých let jsme pro změnu stále více dýchali ropné výpary z mohutných kamionů řítících se přes naše území. A častěji se vynořovaly z úst různých aktivistů zase jiné protesty – proč se nevyužívá více k přírodě šetrnější železniční doprava? V současné době se snažíme s velkým zpožděním alespoň přiblížit kvalitě a rychlosti železniční dopravy ve vyspělých zemích, ve kterých fungují už léta vysokorychlostní tratě. Přesto, že kraj není investorem této transevropské stavební akce, snaží se alespoň o to, aby byli občané dostatečně informováni. Výsledkem je pouze to, že opět musí čelit „statečným“ hlasům, které se jako ohraná deska ozývají z mnohých stran. Často mívám pocit, že chtějí být prostě jenom slyšet a je jim jedno, jak prázdně vyznívají. Kdyby ti, kdo vykřikují své pravdy, uměli i naslouchat, věděli by, že kraj dosáhl oproti původním návrhům významných vylepšení. Kdybychom nezasáhli, dočkali bychom se pouze záboru území v koridoru širokém 600 m od osy tratě se stejnou stavební uzávěrou, aniž by rychlíky na vysokorychlostní trati na Vysočině zastavily a nabídly nám své služby.

Ostatně je to pro horlivé diskutéry a odmítače všeho vždy obdobné. ZEVO (Zařízení na Energetické Využití Odpadu)? Odmítáme. Elektrárny atomové? Odmítáme. Elektrárny spalující nekvalitní uhlí? Odmítáme. Dálnice, vysokorychlostní tratě? Odmítáme. Pohodlí života s kvalitní dopravou, se vším pohodlím moderní civilizace? Chceme! Jen čekám, kdy někdo z kritiků všeho navrhne geniální řešení, jak zajistit budoucnost, rozvoj, životní úroveň a přitom nic nebudovat, nic neměnit.

Získávat a nic přitom neobětovat – to je nelogický požadavek mnohých dnešních vyvolávačů. Odvážných, protože nic neriskují. Je dobře, že se každý může vyjádřit. Ale zároveň je dobře vědět, že neexistují jednoduchá řešení složitých problémů. Že jistý pokrok se nedá zastavit, i když přináší i některé nepříjemnosti. A že je přitom nutné myslet i na šetrnost k přírodě, všichni víme. Otázkou je jen způsob a míra oné citlivosti v poměru k tomu, v jaké podobě moderního světa chceme žít.

Jiří Běhounek

hejtman Kraje Vysočina