Muzeum4U

Pavel Vranický (1756 Nová Říše - 1808, Vídeň) – hudební skladatel, houslista a Antonín Vranický (1761 Nová Říše - 1820 Vídeň) – hudební skladatel, houslista

Na počátku 90. let 20. století byla ve dvou místnostech novoříšského kláštera zpřístupněna pamětní síň hudebních skladatelů a houslistů bratrů Pavla a Antonína Vranických.

Starší z bratrů - Pavel získal základy hudebního vzdělání  v tamním premonstrátském klášteře. Ve svých čtrnácti letech odešel studovat do Jihlavy, poté do Olomouce a nakonec do Vídně, kde se chtěl věnovat teologii. Ovšem zde se setkal se švédským hudebním skladatelem Johanem Martinem Krausem, který rozeznal jeho neobyčejný hudební talent a ovlivnil jej natolik, že zanechal teologických studií a věnoval se zcela profesionálně hudbě.

V roce 1780 přijal místo houslisty v kapele knížete Mikuláše Estrházyho v Eisenstadtě, kterou vedl Joseph Haydn. Od roku 1785 působil opět ve Vídni a zároveň byl ve svých 29 letech jmenován ředitelem obou dvorních vídeňských divadel. Tuto funkci zastával celých 23 let až do své smrti v roce 1808.

Jako skladatel byl ve své době neobyčejně významný, vyhledávaný a oblíbený. Zasáhl prakticky do všech oborů tehdejší kompoziční praxe - psal symfonie, opery, kantáty, komorní díla, chrámové skladby. Skladby Pavla Vranického jsou napsány v haydnovsko-mozartovském stylu.

Mladší bratr Antonín, byl také významný hudební skladatel a houslista období klasicismu. Stejně jako jeho bratr se vzdělával ve zdejším premonstrátském klášteře. V roce 1779 se zapsal do prvního ročníku studia filozofie na olomoucké univerzitě, v letech 1778-1782 přešel do Brna kde pokračoval ve studiu práva a zároveň se velmi pilně věnoval hudbě.

Po příchodu do Vídně v roce 1785 se Antonínovi dostalo, zřejmě zásluhou bratra Pavla, příležitosti studovat u těch nejlepších učitelů jako byl Joseph Haydn, Wolfang Amadeus Mozart a Johann Georg Albrechtsberger. Společně se svým bratrem Pavlem Vranickým a Franzem Lamottem byli vůdčími osobnostmi tzv. nové vídeňské houslové školy.

Jako učitel vychoval celou řadu vynikajících houslistů. V roce 1794 se stal maestrem zámecké kapely knížete Maxmiliána z Lobkovic a v této funkci setrval až do své smrti v roce 1820. V této době se pravidelně pohyboval mezi Vídní, hlavním lobkovickým sídlem Roudnic nad Labem, Prahou, Bílinou v Čechách a zámkem Jezeří, kde měl koupený domek.