Nejvyšší ocenění Kraje Vysočina

Havlíčkobrodský počin není prvním pokusem o stavbu středověké sklářské pece. Podobná pec před dvaceti lety vyrostla v rámci projektu Evy Černé z Archeologického ústavu ČSAV na Moldavě v Krušných horách. Tak vysoké tavné teploty, jako nyní – tedy 1200 st. Celsia, se v ní nikdy nepodařilo dosáhnout. Zaměření havlíčkobrodské pece se uskutečnilo už v roce 2015, stavba skončila v květnu 2016. Několik měsíců se pec temperovala a natápěla. Využívá se především bukové a smrkové dřevo, jeho přikládání je věnována obrovská pozornost, správná poloha má vliv na výhřevnost. „V minulosti bylo dřevo velmi levnou surovinou, dnes je to kromě práce nejdražší položka v rozpočtu,“ upozorňuje Jiří Jedlička.

Foukání skla bylo svěřeno mistru skláři Františku Novákovi z Dobronína, který je považován za odborníka na repliky skla od doby Vikingů až po baroko. V pátek 2. a sobotu 3. září budou zároveň probíhat doprovodné dílničky, kde návštěvníci uvidí jaké všechny činnosti museli skláři zvládat – práci se dřevem, výrobu keramiky, pražení a roztloukání křemene, výrobu frity atd., veřejnost si může tyto činnosti také zkusit.

Pokus o tavbu skla v této první historické replice středověké sklářské pece na Vysočině bude možné opakovat patrně až po její zásadní rekonstrukci. Při jejím vytápění na extrémní teploty došlo k destrukci horních dílů. Tým konstruktérů už nyní shromažďuje veškeré poznatky ze stavby, provozu i obsluhy této stavby, tak aby se v budoucnu komplikacím mohl vyhnout a poskytl chybějící informace pro další obdobné aktivity.

Ačkoli není středověká sklářská pec dosud na Vysočině archeologicky zaznamenána, je řada indicií, že sklářství se v oblasti českomoravské vrchoviny objevilo podstatně dříve, než jsou dosud nejstarší doložené nálezy renesančních skláren ve Fryšavě a Vříšti na Žďársku, resp. Novoměstsku. Existuje dokonce hypotéza, že sklářství bylo rozšířeno v Posázaví benediktinskými mnichy při zakládání želivského, resp. sázavského kláštera už v polovině 12. století.  O benediktinském opatovi Reginardovi, který pocházel z francouzských Mét je v dobovém spise (Mnich Sázavský) zmínka, že byl znalý umění sklářského a kovářského. Vzhledem k jeho znalostem, místním podmínkám a potřebě skleněných výplní pro klášterní kostely, je pravděpodobné, že se Reginard pokusil založit sklárnu už v Želivě, kde byli benediktini asi deset let předtím, než je nahradil tehdy modernější řád premonstrátů. Reginard odchází do sázavského kláštera a není tedy zřejmě náhodou, že sklářství na Vysočině bylo a je stále rozšířeno zejména v Posázaví. Potvrzení této hypotézy je nutné doložit hmotnými archeologickými nálezy, ale je otázkou, zda se v zastavěném území Sázavy nebo Želiva podaří ještě někdy v budoucnu najít hmotné doklady takové sklárny.

Kraj Vysočina gratuluje týmu ředitele Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod Jiřího Jedličky k historickému úspěchu!

Foto z první tavby

• tisk@kr-vysocina.cz