Nejvyšší ocenění Kraje Vysočina

Karel Slavíček se narodil v dodnes zachovaném domě U Slunce stojícím na jimramovském náměstí. Po studiu na brněnském gymnáziu absolvoval dva roky bohosloví a v Olomouci tři roky filozofie. Čtyři roky zde zůstal jako pedagog a poté odešel do Prahy, kde se věnoval další čtyři roky studiu teologie. Jeho koníčkem se stala matematika a astronomie. Jako student rovněž sestavil podrobný plán Prahy

Po studiích působil dva roky jako kněz v Jičíně a pak se stal profesorem matematiky na gymnáziu ve Vratislavi. Roku 1710 působil jako profesor hebrejštiny a matematiky na univerzitě v Olomouci, kde kromě jiného dosáhl doktorátu filozofie a složil řádové sliby jezuitského řádu. Odtud jeho kroky vedly do Brna, kde roku 1714 (bylo mu 36 let) požádal o vyslání na misijní cestu. Pro jeho mimořádné schopnosti mu bylo vyhověno, a v létě 1715 se vydal do Lisabonu, kde spolu s jezuity bavorským Janem Köglerem a portugalským Ondřejem Pereyrou v březnu 1716 nastoupili na loď do Číny a po půlroční plavbě se dostali do Maccaa. Cestu si krátil studiem čínštiny.

V Číně pak Slavíček strávil zbytek života. Vedle odborných prací z oboru astronomie napsal i pojednání o čínské hudbě. Stal se také autorem prvního plánu Pekingu. Pro své znalosti přírodních věd, jimž se v Pekingu usilovně věnoval, se stal oblíbencem císařů. Jeho národní identitu a cítění lze pozorovat v jednom dopise, v němž svého španělského kolegu poučoval o správném psaní svého jména včetně čárky a háčku nad svým příjmením.

Karel Slavíček zemřel v Pekingu v roce 1735 a je zde pochován pod dodnes zachovalým náhrobkem s čínským nápisem na hřbitově poblíž městského paláce.