Nacházíte se na archivních webových stránkách Kraje Vysočina. Jejich aktualizace byla ukončena k 31.12.2022. Nový web najdete zde.
Cesta: Titulní stránka > Krajský úřad
Výzkum provádí ARCHAIA Brno subdodávkou pro Muzeum Vysočiny Jihlava a ve spolupráci s Městským muzeem Antonína Sovy v Pacově. Archeologové jsou zhruba ve třetině svého výzkumu resp. v polovině odkryté plochy, kterou mají v plánu prozkoumat. „V dosud prozkoumaných částech plochy zachytáváme smýcený les a na jeho místě jednotlivé objekty spojené s výrobou dehtu. Pro náš výzkum bude zásadní zachytit, v jakých typech výrobních zařízení byl dehet produkován. Pro toto období to mohou být dvouplášťové pece či pro výrobu dehtu upravené milíře. Důležitou součástí výzkumu budou také analýzy uhlíků dřevin z výplně objektů, netypické silnostěnné technické keramiky pro zachytávání či další rafinaci dehtu a také archeobotanická analýza profilu nivy Lukaveckého, která pomůže rekonstruovat podobu přírodního prostředí v době provozu výrobního areálu,“ říká archeolog Petr Duffek.
Novostavba obchvatu městyse Lukavec na silnici II/128 se nachází v severojižním směru východně od obce. Nová silnice bude dlouhá přes dva a půl kilometru. Její trasa respektuje současnou zástavbu obce i položení rybníků Loutovec, Pavlovec a Pazderák. Součástí stavby by měly být tři úrovňové křižovatky napojující místní a další obslužné komunikace a tři mosty.
Komentář Petra Duffka, Archaia Brno
Městys Lukavec prošel ve středověku poměrně složitým sídelním vývojem a vznikl sloučením několika předlokačních osad. V jeho těsném sousedství se nacházela původně farní ves Brankovice s kostelem Panny Marie, poprvé připomínaná v roce 1352. Polohu středověké osady Brankovice předpokládáme právě v okolí dnešní kaple Panny Marie a částečně také pod areálem podniku Dřevozpracující družstvo Lukavec. Přibližně 500 metrů jihovýchodně od této osady se nacházelo toto právě nalezené dehtářské pracoviště.
Výroba dehtu se řadí mezi tzv. lesní řemesla, kam lze zařadit i uhlířství, smolařství, popelářství či výrobu potaše. Je úzce navázána na rozlehlé lesní komplexy a domníváme se, že výrobou dehtu se živili alespoň zčásti specializovaní řemeslníci pracující buď sezóně, nebo i celoročně v blízkosti zdroje dřeva. Uhlířství i dehtářství byla řemesla na sebe úzce navázaná a mohli je provozovat titíž řemeslníci. Výroba dřevěného uhlí a dehtu probíhala ve středověku intenzivně na mnoha místech a dodnes se nám blízkém okolí zachovala v podobě jmen obcí (Dehtáře na Humpolecku či zaniklé vsi Smolín na Pacovsku). Dehet a smola měli využití v širokém spektru činností. Smícháním dehtu s tuky ( např. vepřové sádlo, hovězí lůj) a s plnidly (sádra, mastek nebo saze) vznikla kolomaz, která sloužila jako univerzální mazadla ve středověku a novověku. Používala se k mazání náprav vozů, dále mazání převodů u složitějších strojů ve mlýnech, pilách či dolech. Samotný dehet byl využíván k impregnaci dřevěných staveb a tkanin, při zpracování kůže, výrobě barviv i v lékařství.
Podobné archeologické situace s doklady výroby dehtu byly v minulých desetiletích zkoumány na Křivoklátsku nebo na Příbramsku. Na Vysočině výrobu dehtu ve středověku v tomto rozsahu zkoumají archeologové na Vysočině poprvé.
Foto: Náměstek hejtmana Miroslav Houška a archeolog Petr Duffek v místě nálezů na obchvatu Lukavce.
Zobrazit vyhledávací formulář »
Nacházíte se v módu "Bez grafiky", takže vidíte tuto stránku bez zdobné grafiky a pokročilého formátování. Pokud váš prohlížeč podporuje CSS2, můžete se přepnout do grafického módu.
Krajský úřad Kraje Vysočina, Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava, 2002–2021 webmaster@kr-vysocina.cz
Prohlášení o přístupnosti Přihlásit se